Reviduji starý článek pro Drakkar o designu old school jeskyní, abych jej mohl postupně uveřejnit i na blogu a dokončil pokračování. V průběhu toho se mi vybavil nápad na dungeon a svět, ve kterém by se mohl nacházet, který mě kdysi přepadl. Chvíli jsem nad tím přemýšlel a aby mi to zase neuteklo, píšu si to sem, k pozdějšímu dopracovaní. Jakékoliv komentáře uvítám.
Svět zapomenutých:
Je to již dávno, co tento svět opěvoval hrdinské skutky reků z dávných dob, onen věk již minul a doba se změnila. Mnozí jej již ani nepamatují a ti co ano, považují je za pouhé pohádky pro malé děti. Nikdo nezastaví vývoj, staří Bohové a jejich hrdinové byli zapomenuti a spolu s nimi odcházejí z tohoto světa i jejich tajemství. Přicházejí noví Bohové a jejich zvěst je jiná.
Ale odpusť čtenáři těchto svitků pošetilému mudrci, jehož zachvátila vlna sentimentu a romantické naivity. Vše má svůj čas a pořadí. Dovol nejprve, abych tě seznámil se světem, do nějž jsi vstoupil možná náhodou, možná řízením osudu. I když možná pocházíš z dalekých zemí, zjistíš, že zase tolik odlišného mezi námi není. Jak pravil jeden dnes již zapomenutý prorok: "krajina se s ubíhající cestou mění, ale tvář věku je do ní otištěna na všech místech."
Kdysi zde lidé uctívali staré Bohy, jejichž jména jsou dávno zapomenuta. Postupně se ale z dnes již neznámých důvodů od nich odvrátili. Možná to bylo příchodem nového kultu možná nový klut přišel až potom. Dnes je již velmi těžké říci, co byla vlastně příčina a co následek. Oním novým kultem byla víra v Boha mnoha tváří. Jeho kněží učí v podobenstvích o světu a podle jejich nauky je svět něco jako divadlo a my jsme jeho herci a každý máme sehrát svoji roli v běhu světa. Kdysi byl svět šťastný, protože každý znal své místo na světě, každý naplňoval roli, kterou mu svěřila jeho duše, aby naplnil poslání ve světě velkého Stvořitele. Lidé ale neměli cit pro božské věci a začali svou úlohu zrazovat. Mnohdy to od nich vyžadovalo velké oběti a oni začali dávat přednost výhodnějším řešením. Tak vznikl hřích a nečistota. Velká Hra Boha mnoha tváří a duší byla narušena a svět poznal zlo. Proto stvořitel povolal na svět proroky a učitele, kteří přinesli posvátná pravidla života. Mezi ta nejpřednější a nejposvátnější patří tato:
V jedinou nauku věřit budeš, protože velká Hra je jen jedna.
Nezradíš úlohu své duše pro krátkodobý prospěch, neboť to je hřích narušující velkou Hru.
Úloha je moudrému nade vše, je více než poklad dávných vládců - kdo nalezl svoji úlohu, nalezl sebe a již neprahne po pokladech tohoto světa. Nehledá nejvyšší moc nebo dokonalost, protože jeho úloha je jeho dokonalostí.
Nebudeš se oddávat bláznivým zvykům zapomenutých bohů, neboť jejich hra byla dětinská a opovržení hodná.
Zabiješ pouze, pokud je to úlohou tvé duše.
Svoboda duše je klam tvého těla, tvou jedinou svobodou je úloha tvé duše.
Nezradíš úlohu své duše pro krátkodobý prospěch, neboť to je hřích narušující velkou Hru.
Úloha je moudrému nade vše, je více než poklad dávných vládců - kdo nalezl svoji úlohu, nalezl sebe a již neprahne po pokladech tohoto světa. Nehledá nejvyšší moc nebo dokonalost, protože jeho úloha je jeho dokonalostí.
Nebudeš se oddávat bláznivým zvykům zapomenutých bohů, neboť jejich hra byla dětinská a opovržení hodná.
Zabiješ pouze, pokud je to úlohou tvé duše.
Svoboda duše je klam tvého těla, tvou jedinou svobodou je úloha tvé duše.
To by pro ukázku víry tohot kultu mělo neznalému čtenáři stačit. Věřím, že hlas proroků velkého Boha Mnoha tváří a pravidla jeho velké Hry dolehla, i když možná v trochu jiné podobě i k jeho uším, ať už pochází z jakéhokoliv světa. Od doby, co tato víra přišla do našeho světa, uplynula již mnohá staletí a za tu dobu se nauka rozdělila a vzniklo mnoho sekt, které rozšířili nebo pozměnili původní učení. I když všichni z nich tvrdí, že jejich učení je to pravé a někteří i že je původní.
Například sekta skutečných, která hlásí, že Bůh mnoha Tváří, nebo též Stvořitel, navrhl svět k obrazu svému a kdokoliv, kdo jej upravuje podle sebe, narušuje velkou hru. Podobných sekt bychom po celé naši říši našli mnoho, některé z nich mají malý vliv, jiné velký, některá z nich se dokonce těší přízni oficiální nauky.
Před poměrně krátkou dobou však přišel nový prorok s novým učením, které si rychle získalo mnoho následovníků. Říkají si Probuzení a podle jejich nauky je Bůh mnoha tváří pouze jednou z duší, stejně tak, jako tomu bylo i u starých bohů a každý jsme tedy ve své podstatě Bohem a máme moc se podílet na podobě velké Hry. Začali odsuzovat kult Stvořitele a dokazovali to na mnoha teologických rozporech, viz známý problém smrti těla, která je od Stvořitele nebo jeho hry, a přitom je pro duši zlá. Mnoho následovníků stvořitele začalo vyznávat tuto víru. To mezi kněžstvem Boha mnoha tváří vyvolalo velkou zlobu, a nová teologie byla vnímána jako jed. To vedlo k válce. I když bylo nakonec dosáhnuto smíru, stále panuje mezi mnoha zastánci obou táborů nevraživost či pocit křivdy a stále dochází v některých oblastech říše k malým šarvátkám. Postupně se ale tato náboženství učí žít vedle sebe a snad jednou přijde i doba, kdy se vzájemně začnou od sebe učit a najdou společnou řeč.
V některých věcech, zdá se, ji již nacházejí. Zejména co se týče postoje ke starým Bohům. Protože na čem se proroci obou směrů shodnou, nebo aspoň většina z nich, je to, že staré cesty jsou špatné a je dobře, že byly zapomenuty. Což ale vlastně není tak úplně pravda. A tím se můj milý čtenáři dostáváme k poslednímu, i když v mnoha ohledech již dosti potlačenému kultu. Tito si říkají Stavitelé kobek (někdy též Stavitelé podzemí, nebo Stavitelé jeskyní, nebo zkráceně jen Stavitelé). Podle nich existuje Stvořitel i hra, ale její pravidla jsou odlišné od Pravidel velké hry. Aby nebyly nikdy zapomenuty, otiskli svá pravidla do svých výtvorů, aby ti, kteří mají otevřené srdce, v nich mohli číst jako v knize. Je na světě ještě pár posledních stavitelů, kteří uchovávají poslední zbytky jejich učení, ale pomalu vymírají a zůstávají po nich jen jejich velká díla. V poslední době však došlo k určité změně. Někteří hledající pravdy nalezli jejich svitky a začali je studovat. Někteří, jako já, pocházejí z kultu Probuzených (i když musím přiznat, že když jsem byl mladý, věřil jsem ve velkou Hru a Boha mnoha tváří, a k probuzeným jsem přestoupil až později). I mezi následovníky Stvořitele však existuje mnoho, kteří díla dávných stavitelů začali obdivovat a studovat, dokonce se proslýchá, že i mezi představenými některých sekt (a existují i takové zvěsti, že někteří představení sekt jsou ve skutečnosti dávní Stavitelé, nebo jejich žáci, což mnozí následovníci těchto sekt neradi slyší ze strachu, že by jejich učení mohlo podlehnout otrávené teologii a zaniknout ve své původní podobě, jako kdyby snad neměli sami volbu, kterou cestou půjdou a jaká bude jejich víra). Mnozí následovníci dnešních kultů naopak zpochybňují, že by stavitelé měli jednotnou nauku, že spíše každý učil trochu něco jiného, i když v některých ohledech podobného. Kdo je pravda, těžko říci. Jejich díla však zpochybnit nelze a možná v nich leží odpověď. Určitě v nich leží moudrost. Proto jsem se kdysi vzdal jedné pravdy a vydal se hledat do zapomenutých podzemí Stavitelů. Toto jsou mé paměti, co jsem v nich dosud našel a s čím jsem se při svých cestách setkal…
Například sekta skutečných, která hlásí, že Bůh mnoha Tváří, nebo též Stvořitel, navrhl svět k obrazu svému a kdokoliv, kdo jej upravuje podle sebe, narušuje velkou hru. Podobných sekt bychom po celé naši říši našli mnoho, některé z nich mají malý vliv, jiné velký, některá z nich se dokonce těší přízni oficiální nauky.
Před poměrně krátkou dobou však přišel nový prorok s novým učením, které si rychle získalo mnoho následovníků. Říkají si Probuzení a podle jejich nauky je Bůh mnoha tváří pouze jednou z duší, stejně tak, jako tomu bylo i u starých bohů a každý jsme tedy ve své podstatě Bohem a máme moc se podílet na podobě velké Hry. Začali odsuzovat kult Stvořitele a dokazovali to na mnoha teologických rozporech, viz známý problém smrti těla, která je od Stvořitele nebo jeho hry, a přitom je pro duši zlá. Mnoho následovníků stvořitele začalo vyznávat tuto víru. To mezi kněžstvem Boha mnoha tváří vyvolalo velkou zlobu, a nová teologie byla vnímána jako jed. To vedlo k válce. I když bylo nakonec dosáhnuto smíru, stále panuje mezi mnoha zastánci obou táborů nevraživost či pocit křivdy a stále dochází v některých oblastech říše k malým šarvátkám. Postupně se ale tato náboženství učí žít vedle sebe a snad jednou přijde i doba, kdy se vzájemně začnou od sebe učit a najdou společnou řeč.
V některých věcech, zdá se, ji již nacházejí. Zejména co se týče postoje ke starým Bohům. Protože na čem se proroci obou směrů shodnou, nebo aspoň většina z nich, je to, že staré cesty jsou špatné a je dobře, že byly zapomenuty. Což ale vlastně není tak úplně pravda. A tím se můj milý čtenáři dostáváme k poslednímu, i když v mnoha ohledech již dosti potlačenému kultu. Tito si říkají Stavitelé kobek (někdy též Stavitelé podzemí, nebo Stavitelé jeskyní, nebo zkráceně jen Stavitelé). Podle nich existuje Stvořitel i hra, ale její pravidla jsou odlišné od Pravidel velké hry. Aby nebyly nikdy zapomenuty, otiskli svá pravidla do svých výtvorů, aby ti, kteří mají otevřené srdce, v nich mohli číst jako v knize. Je na světě ještě pár posledních stavitelů, kteří uchovávají poslední zbytky jejich učení, ale pomalu vymírají a zůstávají po nich jen jejich velká díla. V poslední době však došlo k určité změně. Někteří hledající pravdy nalezli jejich svitky a začali je studovat. Někteří, jako já, pocházejí z kultu Probuzených (i když musím přiznat, že když jsem byl mladý, věřil jsem ve velkou Hru a Boha mnoha tváří, a k probuzeným jsem přestoupil až později). I mezi následovníky Stvořitele však existuje mnoho, kteří díla dávných stavitelů začali obdivovat a studovat, dokonce se proslýchá, že i mezi představenými některých sekt (a existují i takové zvěsti, že někteří představení sekt jsou ve skutečnosti dávní Stavitelé, nebo jejich žáci, což mnozí následovníci těchto sekt neradi slyší ze strachu, že by jejich učení mohlo podlehnout otrávené teologii a zaniknout ve své původní podobě, jako kdyby snad neměli sami volbu, kterou cestou půjdou a jaká bude jejich víra). Mnozí následovníci dnešních kultů naopak zpochybňují, že by stavitelé měli jednotnou nauku, že spíše každý učil trochu něco jiného, i když v některých ohledech podobného. Kdo je pravda, těžko říci. Jejich díla však zpochybnit nelze a možná v nich leží odpověď. Určitě v nich leží moudrost. Proto jsem se kdysi vzdal jedné pravdy a vydal se hledat do zapomenutých podzemí Stavitelů. Toto jsou mé paměti, co jsem v nich dosud našel a s čím jsem se při svých cestách setkal…
Žádné komentáře:
Okomentovat