Cool old school

Co je vlastně na tom old school hraní tak úžasného? Ano, retro může být zajímavé nejen v RPG, ale od prvního vydání DnD uplynulo skoro 40 let, game design i možnosti se posunuly a existuje spousta novějších a modernějších her. Co je to víc než jen fandovská archeologie (ne že by ta nebyla zábavná)? Tak proč by někdo sakra, kromě nostalgií zatížených dinosaurů a podivných nerdů, měl šahat po starých modulech, retroklonech a podobných věcech? No nějaký důvod k tomu asi bude. Proč by jinak vyhraněný hráč, jako třeba já, odkojený imerzivním VtM, narativismem a rpg teorií, milovník originality, inovace, příběhů a komplikovaných postav, něco takového nejen začal hrát, ale navíc se tím nechal dost unést? Odpověď na tuto otázku zkusím nastínit v tomto článku.

Retro klony

Dnes mi z fantasy obchodu došel balíček, uvnitř kterého na mě čekala poslední revize retroklonu Swords and Wizardy (momentálně, kromě ne úplně typického Lamentation of Flame Princess, jediný retroklon starého D&D, který bylo možné sehnat i v našich končinách). Při té příležitosti mě napadlo, že pro případné zelenáče v této oblasti, by stálo za to napsat nějaký úvod, o co vlastně jde. (A přiznám se, že jde také o trochu zištnou propagaci, doufaje, že případný zájem by zvýšil nabídku produktů :-P)

Pravidla ostříleného „dungeoneera“

Dungeoneer je označení pro postavy, které se vydávají do nebezpečných podzemí, aby zde nalezly poklad a slávu a pokud možno ne smrt. Ve staré škole je jedním z známých rčení, že opravdu dobrý hráč se pozná podle toho, kolik jeskyní jeho postava přežila. Úspěšnost postav nezávisela jen na její úrovni a schopnostech, ale ve velké míře i na zkušenostech a schopnostech jejího hráče.

C2: Ghost Tower of Inverness

Kdysi dávno žil mocný čaroděj Galap-Dreidel, který ve své kouzelné věži ukryl tajemný kámen duší. Poté co odcestoval a nikdy se již nevrátil, zničili lidé z okolí jeho sídlo, aby se pomstili za dlouhou dobu nadvlády a útlaku. Dnes zůstala jen záhadná zřícenina, pod kterou leží ztracená cesta k největšímu Galap-Dreidelovu tajemství. Je to však tajemství zrádné a cesta k němu je poseta mnoha nástrahami a smrtícími nebezpečími. Podaří se skupince dobrodruhů překonat všechna úskalí a získat tajemný kámen ze zakleté věže? Věže, která ač dávno nestojí, občas jako by ji poutníci na okamžik zahlédli v mlze, které trosky pevnosti občas zahalí…

Recenze původního modulu The Ghost Tower of Inverness, vytvořeného jako turnajový modul na Winterconu VIII v Detroitu, roku 1979.

T1: Village of Hommlet

Nad poklidným údolím se vznáší stín dávno zapomenuté hrozby a malou vesničku čekají velké změny a nebezpečí, pokud někdo nezasáhne včas. Agenti zla se plíží skrytě na nočním obzoru a kují temné plány o návratu již jednou poraženého zla. Úroda je mizerná a dobytek z podivných důvodů hyne. Okolní lesy potemněly, cesty se staly nebezpečnějšími a banditi se vrátili zpět. A přesto, že nikdo neví přesně proč, dávné legendy až nápadně přitahují mysl většiny těch, kteří nevědí, ale tuší a přemýšlejí. Legendy jsou to však staré a nejasné. Kde tedy začít pátrat po příčinách těchto událostí? Nikdo neví…

Rezenze původního modulu Village of Hommlet, považovaného za jednoho z předních představitelů klasické tvorby TSR z přelomu 70. a 80. let.

Umělecký styl původního D&D

Když pořád mluvím o té estetice :-), možná by nebylo marné se podívat, jak vlastně v dávných dobách vypadala umělecká tvář původního Dungeons and Dragons. Když se řekne stará škola, mnoha hráčům se nevybaví jen původní pravidla a staré moduly ale i spousta ilustrací a obrázků, z nichž některé bezesporu zkulovněly.

Dnes se vedou vášnivé debaty o stylu současného DnD, který bývá někdy označován jako „dungeonpunk“. Současné podobě však předcházel dlouhý vývoj sahající do poloviny 70. let a začínající u jmen jako Greg Bell či slavné trojice David C. Sutherland, Erol Otus a David A. Trampier. Určitě nebude překvapením, že i vizuální podoba nejstaršího RPG má blízko k pulpu a komixu, jak se v dnešním článku pokusím nastínit. Na tuto dobu svým uměleckým stylem bezprostředně navazovala i jedna z předních osobností uměleckého stylu D&D, Larry Elmore, který však zároveň zosobňuje první stylovou revoluci, která původní styl postupně nahradila.

Odvracení nemrtvých

Před nějakou dobou jsem se přemýšlel nad knězovou schopností odvracet nemrtvé. Oproti pozdějším edicím je potřeba mít na paměti, že klerik není omezen počtem použití denně (a čistě hypoteticky ani počtem opakovaní pokusů). Klasický dosavadní stereotyp byl kněz zatlačující nemrtvé ke stěně a následný masakr ze strany ostatních spoludruhů. Tak nějak se mi tento průběh nezdál. Tak jsem se podíval znovu do pravidel, jak to tam přesně je.

Naše kampaň: Dobrodružství první – Smrt, chlad a zkáza (část I.)

Vše začalo jednoho chmurného večera v zapadlé, příhorské vesnici, jejíž jméno si už nikdo nepamatuje. Bylo to tiché a pusté místo, kterému se většina rozumných cizinců vyhýbala. Nedaleká, tajemná hora se zlověstně tyčila jako zlé znamení a nenechávala žádného z poutníků na pochybách, že v těchto končinách není radno se zdržovat. Přesto se čas od času našli i opovážlivci, jejichž zvědavost byla silnější než pud sebezáchovy. Odhodlaně vyrazili na úzkou pěšinu stoupající po úbočí hory a jejich siluety se ztratily v mrazivém, mlžném oparu. Kdo na tu cestu vkročil, toho již nikdo nikdy nespatřil. Přesto ani tyto události neodradily všechny dobrodruhy, hledače pokladů a vykradače hrobek. A tak onoho neblahého večera, nedaleko hostince u Létajícího vlka zastavila stará, oprýskaná maringotka, tažená dvěma mulami. O několik vrzajících schodu výše, kolem stolu, který osvětlovala zapálená svíce, se o pár minut později sešla další skupinka cizinců, odhodlaných pokořit tajemnou horu a ukořistit část z jejího pokladu, o kterém všichni věřili, že jej ukrývá…

Supplement I – Greyhawk (1976)

Dnes se podíváme na první rozšíření, které následovalo po vydání původního Dungeons and Dragons roku 1974. Mimo jiné tak spatříme, jaké první kroky ve vývoji pravidel původní D&D prodělalo. Kromě zloděje a pladina uvidíme několik ikonický nestvůr nebo zavedení různých druhů kostek jak pro určování životů, tak při hodech na zranění u různých zbraní.

Supplement I vyšel roku 1976 jako první dodatek k původním pravidlům Dungeons and Dragons. Měl 68 stran a stejné, maloformátové, hnědé provedení jako takzvané "malé hnědé knížky" původního D&D. Jak sám Gygax v úvodu píše , jedná se doplněk k základním pravidlům, který přidává nová povolání, kouzla, příšery, magické předměty a další dodatky. Samotný název Greyhawk je odvozen od názvu Gygaxovy soukromé kampaně a tento dodatek reprezentuje vývoj pravidel právě na základě Gygaxova soukromého hraní.

Estetika, estetika, estetika! Půlelfka s laserovýma očima a čtyřruká kudlanka na Marsu. A chapadla!

Víte co mají všechny tyhle věci společného? Esteticky? :) Pulp. Nebo Brak. A víte, co mají společného ještě? Že za určitých okolností to můžou být ty nejvděčnější prvky herní fikce. Ono z určitého úhlu pohledu, zejména u mnoha her ze staré školy, i herní fikce tímhle směrem vzniká. Hra postavená na silném vlivu náhody, interakce a několika rozličných kreativních tvůrců má totiž evidentně silně dadaistické a kolážovité prvky.

Když se podíváme, jak vlastně vzniká v takové běžné „old school“ hře fikce, všimneme si, že náhoda má na určitých místech silný vliv. Viz třeba různé náhodné tabulky: tabulka náhodných setkání, tabulka počasí, tabulka obsahu místnosti, tabulka rozličných hostinských, tabulka zápletek, tabulka umístění dungeonu,.... tabulku jde vytvořit skoro na všechno. A jaké mají tabulky výhody? No kromě toho, že vám urychlí čas, když nemáte inspiraci, mnohdy vás donutí, jste-li dostatečně kreativní, překročit konvenční hranice. V určitých ohledech může podobná metoda vykazovat značně dadaistické prvky. Ano, poslední slova má vždy kreativita uživatele a jeho schopnost improvizace, ale i přesto to může mít značný, stylový a osobitý přínos.

Death Frost Doom

„Nad tichým, pod sněhem pohřbeným krajem, se tyčí nepokořená hora, ukrývající děsivé tajemství. Byla kdysi sídlem strašlivého zla, které proklelo zamrzlý kraj. Čas mezitím odvál většinu strachu, přesto není poutníka, který by se za horou v obavách, či v nepochopitelném tušení, neotočil. Zlověstný stín tu stále zahaluje promrzlou zem. Hora bez pochyby ukrývá mnohá tajemtví a možná i ztracený poklad těch, jejichž cesta byla na tomto místě završena. Jejich neklidný osud se stále jako mlha plíží chladem, vábící ty, jež nakonec neodolají jejímu nebezpečnému kouzlu a nechají se zaplést do osidel dávného prokletí...“

Recenze jednoho z nejuznávanějších modulů OSR produkce se stylovou, horovou atmosférou, od tvůrce Lamentation of Flame Princess.

O počátku naší kampaně a o modulech

Původně mě ke starému DnD přilákala filosofie staré školy. Stejně jako mě kdysi ke příběhovým hrám nalákala idea narativismu. Vždy jsem byl hráč, u nějž primární preference ležela v konzistentním a koherentní herním stylu, který lze nějak skupinově uchopit a na něm postavit hru. Nakonec to jsou ale právě herní moduly, čeho si na původním DnD cením nejvíce.

Tři hnědé knížky a bílá krabice (1974)

Termín ODnD se používá jako zkratka pro Original Dungeons and Dragons (někdy ji lze též chápat jako zkratku pro DnD „0. edice“ nebo Old DnD). Tento termín označuje původní vydaní DnD z roku 1974 .

Úplně první vydaná Dungeon Dragons byli tři malé, hnědé knížky, vydané v roce 1974 (někdy proto bývají označovány jako LLB – little brown box), vyšly jako sada v bílé krabici (odtud termín White Box). Celý set se skládal ze tří, útlých brožurek: Men & Magic (základní pravidla pro hru jako: tvorba postavy, magie, vybavení apod.), Monsters & Treasure (seznam základních příšer a prvních magických předmětů) a The Underworld & Wilderness Adventures (základní návody pro tvorbu jeskyní a divočiny, či správu hradu nebo panství, vzdušný či vodní souboj apod., včetně ukázkového podzemí). Následujících řádky se zaměřím zejména na systémovou rovinu a to konkrétně na ty prvky, které se později změnily, nebo dnešního hráče z jiného důvodu překvapí.

Klasické DnD

Krátký přehled klasických sad Dungeons and Dragons, které nenesly označení "advanced". Před 1E ADnD toho totiž vyšlo více, než by se mohlo na první zdát. Plánuji srovnání jednoltivých vydání původního DnD i některých retroklonů a k tomu se bude určitě nějaký základní přehled hodit.

Apendix N

Protože jsem si řekl, že nemá smysl začít sázet různé članky ohledně staré školy, ODnD a retro estetiky, bez znalosti základního kontextu a zároveň je mi jasné, že u nás v tomto ohledu může mnoha čtenářům a hráčům chybět některé souvislosti, pokusím se prvních pár příspěvků na tomto blogu, pro jistotu, věnovat alespoň základnímu přehledu v dané oblasti. V minulém článku jsem poskytl malý přehled odkazů na klíčové herní zdroje a informece, dnes se podíváme na klíčové zdroje literární.

Rozcestník zdrojů (ODnD & OSR)

Do začátku sem nahodím pár linků k tématu, postupně je budu doplňovat (aby bylo vše na jednom místě), když dál na něco narazím, pokusím se o tom dát info, že jsem tenhle příspěvek aktualizoval. Pokud na něco narazíte vy, nesyslete to pro sebe a napište do komentáře :-)