Před nějakou dobou jsem se přemýšlel nad knězovou schopností odvracet nemrtvé. Oproti pozdějším edicím je potřeba mít na paměti, že klerik není omezen počtem použití denně (a čistě hypoteticky ani počtem opakovaní pokusů). Klasický dosavadní stereotyp byl kněz zatlačující nemrtvé ke stěně a následný masakr ze strany ostatních spoludruhů. Tak nějak se mi tento průběh nezdál. Tak jsem se podíval znovu do pravidel, jak to tam přesně je. Po opakovaném přečtení jsem si uvědomil, že interpretace není úplně jednoznačná. Byly jasné dvě věci: nemrtví utíkají od kněze a snaží se vyhnout přímému kontaktu s ním. Zbytek mých představ ale ani tak nevycházel z plavidlových pokynů jako spíše ze zkušeností, jak jsem to viděl u jiných hráčů (a možná některých počítačových hrách).
Tyto představy jsem tedy zavrhl a začal přemýšlet, jak správně by se měli nemrtvý chovat. Začal jsem hledat po diskuzích fórech, až jsem na Dragonsfoot našel diskuzi, která se tomu věnovala. Spousta hráčů měla podobné pochybnosti jako já a snažili se je řešit úpravou tabulky odvracení. Jinými slovy se jim zdálo odvracení příliš silné a tak jej chtěli oslabit. Nicméně se v diskuzi objevil i Frank Mentzer (autor BECMI revize) a vysvětlil, v čem podle něj vlastně spočívá odvracení nemrtvých a jaký je jeho smysl. Podle něj byl hlavním cílem této schopnosti, z hlediska designu, taktické získání času. Odvracení nemrtvé pouze zažene, ale po čase se mohou vrátit zpět. Nikde není nic psáno o tom, že by na ostatní členy neútočili, ani že by se chovali vyloženě tupě a nechali se „zatlačovat“. DM by měl jednak hrát za nemrtvé trochu chytře a jednak nenech hru, aby sklouzla ke zneužívání tohoto pravidla, což se prostě stává.
Moje následné zkušenosti s odvracením, když jsem toto vzal v potaz, se opravdu zlepšily. Velmi se osvědčilo klást větší důraz na to, co se přesně děje ve fikci. Nesahat ke zkratkovitým interpretacím a udělat z odvracení komplexní situaci jako z čehokoliv jiného. Dokonce mě to vedlo i k zapojení pravidel o rychlosti a potenciálně to generovalo další zajímavé situace, jako například pronásledování nemrtvého v hustém lese. Nicméně je také pravda, že jsem ponechal knězům pouze možnost jednoho pokusu na setkání bez možnosti dalších oprav, osobně mi tato kombinace přijde jako nejzajímavější.
Máte někdo nějaké další postřehy nebo tipy ohledně tohoto pravidla?
Imho, pokud hráči začnou "klepat" zbraněmi do "odvraceného" nemrtvého, kouzlo by mělo pominout.
OdpovědětVymazatTo je právě otázka. Z pravidel to jednoznačně nevyplývá. Asi záleží, jestli dá člověk přednost nějaké herní vyváženosti, nebo to bude posuzovat na základě subjektivního pojetí ve fikci. Pokud vím, hlavní inspirací odvracení byl doktor van Helsing ze Stokerova Drákuly. Tedy se jedná o klasickou scénu, kdy náboženským symbolem a vírou je mocný nemrtvý zahnán na útěk. Tolik alespoň původní vzor. Je otázka, jestli když si představíme van Helsinga v doprovodu dalších dobrodruhů, jestli by jejich útok ven Helsingovo odvracení nějak zrušil. Mně osobně by to nepřišlo příliž přesvědčivé, působilo by to na mě v tu chvíli příliš zkratkovitě a "herně". Spíše by mi přišlo reálné, že upír by zaútočil, jen pokud by postavy nebily v úplné blízkosti odvracející postavy, přesto by se podle mě upír právě k ní stále nepřibližoval. Takže bych to spíše řešil tak, že nemrtvý by se prostě snažil okamžitě utéct a útočil by jen na ty, kteří mu bezprostředně brání v úniku. Ale samozřejmě asi dost záleží, jak si kdo odvracení vlastně představuje.
OdpovědětVymazat